Čím je duša v tele, tým sú kresťania vo svete

Čím je duša v tele, tým sú kresťania vo svete

V pastierskom liste k tohtoročnému Adventu si svoje miesto našlo aj niekoľko myšlienok z apologetického spisu Diognetovi.

V pastierskom liste, ktorý Konferencia biskupov Slovenska adresovala katolíckym veriacim pri príležitosti tohtoročného Adventu, si svoje miesto našlo aj niekoľko krásnych myšlienok z nádherného starokresťanského apologetického spisu Diognetovi:

Nenavštevujme webové stránky, ktoré podporujú neznášanlivosť a pohŕdanie druhými. Nepodporujme také stránky! „Čím je duša v tele, tým sú kresťania vo svete,“ môžeme čítať v starobylom Liste Diognetovi: našou úlohou je spoločnosť spájať, nie rozdeľovať. Úsilie zjednocovať nám však nebráni svedčiť o evanjeliu a držať sa pravdy o živote, rodine, manželstve, človeku a jeho dôstojnosti. To, že si životom podľa evanjelia vyslúžime nevôľu, nech nikoho neprekvapí. Pripomeňme si, že kresťania sa snažia milovať „aj tých, čo ich nenávidia. Keď im nadávajú, oni žehnajú. Vydané zákony poslúchajú, no svojím životom ľudské zákony prevyšujú! (List Diognetovi, 2. stor.)

Ako zhrnul profesor Sergio Zincone z rímskej univerzity La Sapienza, okolo roku 1436 došlo v Konštantínopole k objavu rukopisu, ktorý obsahoval rozličné spisy zväčša apologetického charakteru. Päť z týchto spisov bolo omylom pripísaných svätému Justínovi Filozofovi a Mučeníkovi. Posledný z nich mal názov Diognetovi.

Henri Stephanus ako prvý označil tento spis za list. Urobil tak v jeho prvom tlačenom vydaní v roku 1592, pravdepodobne preto, lebo je adresovaný bližšie neidentifikovanému Diognetovi. Ide o apologetické dielo s príslušným povzbudením prijať kresťanskú vieru.

Rukopis so spisom Diognetovi sa po rozličných peripetiách dostal do mestskej knižnice v Štrasburgu, kde sa mu napokon stalo osudným pruské delostrelecké ostreľovanie v roku 1870. Pred zničením tohto kódexu sa však podarilo vytvoriť dve starostlivé recenzie spisu Diognetovi, ktoré pripravili Eduard Cunitz a Eduard Reuss.

Spis Diognetovi vykazuje dve zjavné medzery: v kapitole VII a po kapitole X. Otvára sa úvodom, v ktorom si autor kladie za cieľ zodpovedať niektoré otázky týkajúce sa kresťanstva, ktoré mu položil Diognetes. Po rýchlom a základnom vyvrátení pohanskej modloslužby a obradových praktík židovského kultu (kap. II-IV) sa prechádza k pozitívnemu výkladu kresťanského tajomstva, ktoré kresťania žijú v každodennej realite skrze svedectvo lásky voči všetkým, aj počas prenasledovania. Autor spisu Diognetovi kladie dôraz na transcendentnosť zjavenia, na ekonómiu spásy, ktorá kulminuje v inkarnácii božského Slova a v jeho vykupiteľskej obeti: prijatie Božieho spásneho posolstva sa manifestuje opätovaním jeho lásky, napodobňovaním jeho dobroty, odmietaním akéhokoľvek egoizmu, útlaku a násilia, teda nastoľovaním eschatologickej atmosféry Božieho kráľovstva už tu na zemi (kap. VII-X).

Oprávnene slávna je zvlášť kapitola VI, v ktorej autor spisu predstavuje oživujúce pôsobenie kresťanov vo svete, pričom ho prirovnáva k funkcii, ktorú duša vykonáva v tele. Záverečné kapitoly XI-XII, v ktorých sa hovorí o božskom Slove (Logos) a zdôrazňuje sa nedeliteľná jednota medzi poznaním a životom, neboli považované za autentické mnohými bádateľmi, aj nedávnymi, ktorí ich prisúdili neskoršej epoche alebo inému autorovi. Ich argumentácie sa však nejavia rozhodujúce a plne presvedčivé, ako nedávno zdatne tvrdil Henri-Irénée Marrou vo svojej edícii Diognetovi (SC 33 bis, 219 ss.).

Márnymi sa ukázali pokusy identifikovať autora tohto spisu, ako aj osobu, pravdepodobne fiktívnu, ktorej je tento spis adresovaný. Čo sa týka dátumu jeho spísania, možno ho zaradiť na koniec 2. storočia alebo na začiatok 3. storočia, azda do alexandrijského prostredia, no vyskytla sa aj hypotéza, že spis Diognetovi vznikol v Malej Ázii alebo v Ríme. 

A teraz sa už začítajme do kapitol V. a VI. spisu Diognetovi, z ktorých čerpal aj pastiersky list Konferencie biskupov Slovenska pri príležitosti tohtoročného Adventu:

Piata kapitola

1. Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani způsobem života. 2. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způ­sobem. 3. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. 4. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a jídle se přizpůsobují domá­cím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. 5. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou.

6.  Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. 7. Mají společný stůl, ne však lůžko. 8. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. 9. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. 10. Poslouchají dané zákony, způsobem svého života však nad zákony vítězí. 11. Všechny milují a ode všech jsou pronásledo­váni. 12. Neznají je a přece je odsuzují. Jsou zabíjeni a dostávají život. 13. Že­brají a přece mnohé obohacují. Všeho jsou zbavováni a vším oplývají. 14. Jsou zbavováni cti a tato bezectnost je jejich oslavou. Pomlouvají je a oni podávají důkaz své spravedlnosti. 15. Zlořečí jim, a oni žehnají. Ubližují jim, a oni to považují za čest. 16. Když prokazuji dobrodiní, trestají je jako zločince. Když jsou trestáni, radují se, jako by znovu dostávali život. 17. Židé proti nim bojují jako proti cizincům. Řekové je pronásledují. A ti, kdo je nenávidí, ne­mají žádný důvod k nepřátelství.

Šiesta kapitola

1. Prostě řečeno: Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. 2. Duše je rozptýlena ve všech údech těla a křesťané ve všech městech světa. 3. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a nejsou ze světa. 4. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I křesťany je možné ve světe poznat, avšak jejich zbožnost zůstává neviditelná. 5. Tělo nenávidí a bojuje proti duši, poněvadž ona mu brání, aby se oddávalo rozkoším, a přece jí nemůže uškodit. I křesťany, protože se stavějí proti rozkoším, svět nenávidí a přece jim nemůže uškodit. 6. Duše miluje nenávidějící tělo i jeho údy. I křesťané milují ty, kdo je nenávidí. 7. Duše je sevřena tělem, avšak sama tělo udržuje. I křesťany drží jako ve vězení svět, oni však udržují svět. 8. Nesmrtelná duše přebývá ve smrtelné schránce. I křesťané žijí v pomíjejícím světě, avšak oče­kávají v nebesích nesmrtelnost. 9. Duše se stává lepší a sílí hladem a žízní. I křesťané den ze dnem více rostou, když je stíhají tresty. 10. Bůh jim určil takové místo, které nesmí opustit.

                  

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo