Jednota a rozmanitost církve podle koncilní konstituce Lumen gentium.

Ekleziologická obnova po Druhom vatikánskom koncile výrazne obohatila a pozmenila to, ako dnes katolíci o cirkvi rozmýšľajú.

Koncil nás učí zameriavať sa v liturgii nie na to, „ako“ sa slávi, ale „čo“ sa slávi.

Oficiálne učenie cirkvi nepodporuje fundamentalistický výklad Písma, dokonca pred ním varuje. Svedčí o tom aj dokument, ktorý je považovaný za teologický vrchol koncilu.

Katolická církev se zavázala k účasti na díle obnovení jednoty mezi pokřtěnými a tento závazek představuje rozhodnutí, od něhož nelze ustoupit.

Komunisti časť slovenského episkopátu do Ríma nepustili, od ostatných požadovali slová o svetovom mieri.

Je nutné se jednoznačně vymezit vůči takovým výkladům, které se snaží příliš povrchně popisovat pojem aggiornamento jako synonymum „zdnešnění“ ve smyslu přizpůsobení se současnému člověku a „dezertování“ z pole minulosti.

Teológovia dnes musia odpovedať na otázku, ako sa môže zmena v cirkvi udiať tak, aby nebola neprijateľným zlomom s tradíciou.