Ako si raná Cirkev predstavovala pôst

Ako si raná Cirkev predstavovala pôst

Kázanie sv. Pavla, ilustračná fotografia.

Prinášame preklad a komentár k úryvku zo spisu Pastier, ktorého autorom je pravdepodobne Hermas, brat rímskeho biskupa Pia z druhého storočia.

Starokresťanský spis Pastier považovali mnohí starovekí kresťania za inšpirovaný, a preto ho čítali na svojich bohoslužobných zhromaždeniach. Lyonský biskup Irenej (†202) citoval Pastiera ako Sväté písmo (1). Rovnako aj zo severoafrického Kartága pochádzajúci Tertulián (†220), keď bol ešte katolíkom (2). Len čo sa však stal montanistom, nazýval ho „Pastier cudzoložníkov“ (3). Alexandrijský arcibiskup Atanáz (†373) zaradil Pastiera medzi spisy, ktoré treba prečítať s cieľom poučiť sa o pravej viere (4). 

Hermov pastier?

Podľa svedectva Muratoriho zlomku dielo Pastier napísal Hermas, brat rímskeho biskupa Pia (140 – 155), takže vznik Pastiera by sa mohol datovať do obdobia okolo polovice 2. storočia. Avšak štruktúra spisu, zloženého z troch navzájom nezávislých a heterogénnych častí, vedie historikov k hypotéze o rozličných autoroch, pričom posledný z nich dal jednotný výzor predchádzajúcim kompozíciám. Autobiografické údaje a historické odkazy sú nespoľahlivé (romantizované), predstavujú literárnu fikciu, aj keď sú azda sčasti pravdivé. A treba tiež spomenúť vnútorné protirečenia v spise, ktoré sa týkajú zvlášť učenia o Ježišovi Kristovi (5).

Klement Alexandrijský kládol význam spisu Pastier hneď za Sväté písmo. Ilustrácia André Théveta, foto: wikimedia

Reč o pokání

Z literárneho hľadiska Pastier vo svojej konečnej podobe predstavuje reč o pokání, ktorá má apokalyptický charakter, pretože sa prezentuje ako obsahujúca zjavenia. V historickom výskume je dnes Pastier zaraďovaný medzi apokryfné apokalypsy. Chce byť pozvaním k obráteniu v očakávaní posledných čias.

Spis sa delí na tri časti. Prvá časť obsahuje päť videní. Zjavujúci sa anjel, ktorý berie na seba rozličné podoby (okrem iného podobu „pastiera“, z ktorej spis odvodzuje svoj názov), zveruje Hermovi misiu, aby vyzýval k pokániu vzhľadom na blízky koniec sveta. Druhá časť obsahuje dvanásť prikázaní, ktoré opisujú cnosti, ktoré treba praktizovať, a neresti, ktorým sa treba vyhýbať. Tretia časť vysvetľuje desať podobenstiev, ktoré predlžujú morálnu katechézu.

Zo spisu Pastier sa vynára v ranokresťanskej komunite veľmi pociťovaná problematika penitenciálnej disciplíny, zvlášť otázka odpustenia ťažkých hriechov spáchaných po krste. Oproti rigoristickej línii, ktoré nepripúšťala možnosť odpustenia, a laxistickej línii, ktorá považovala odpustenie za vždy možné, Pastier hovorí o možnosti jedného mimoriadneho a výnimočného odpustenia. Toto dielo sa zaraďuje do umiernenej línie, ktorá sa presadí postupne a v ktorej žiaden hriech nie je považovaný za neodpustiteľný. Svojím porozumením pre ľudskú slabosť Pastier zjavuje pastoračnú starosť a pedagogickú intuíciu.

Spis Pastier bol v prvých storočiach po Kristovi veľmi obľúbený, vážil si ho aj Origenes. Ilustrácia André Théveta, foto: wikimedia.

Pravý pôst

Vo svojom posolstve sa Pastier dotýka aj otázky pôstu. Pôst kresťana bude pravý a záslužný v Božích očiach, keď ho veriaci začne praktizovať aj ako prostriedok nastoľovania sociálnej spravodlivosti: „Obnos, který jsi měl dát za jídlo v ten den, dej vdově nebo sirotku nebo strádajícímu“ (Podobenstvo V, 3,6). Pastierovo posolstvo o pôste by sa v reči bežného kresťana dalo vyjadriť takto: Počas pôstu buď nielen zdržanlivý, alebo aj obetavý, a to nielen voči svojej rodine...

 

Hermasov Pastier, Podobenstvo V, 1-3 (o pravom pôste) 

Kapitola 1

1. Seděl jsem [hovorí Hermas] na jakési hoře. Postil jsem se tam a děkoval Pánu za vše, co mi učinil. Tu si ke mně sedl Pastýř.

„Proč jsi sem přišel tak časně?“ zeptal se. „Protože tu konám zastavení.“ (6)

„Co znamená to zastavení?“ 2. „Postím se, pane.“

„A co je ten půst, jímž se postíte?“ „Postím se, jak je to mým zvykem.“

3. „Neumíte se postit, aby to bylo milé Pánu,“ pravil. „Nevíte, co je půst, ani není postem tento váš neprospěšný půst.“ „Proč, pane, toto říkáš?“ „Pravím ti, že není postem, co vy za půst považujete. Ukážu ti, jaký půst je dokonalý a milý Pánu.“

„Ano. Budu šťastný, poznám-li půst, který je milý Bohu.“

4. „Slyš! Bůh nechce takovýto neužitečný půst. Postíš-li se totiž takto, nic nevykonáš pro spravedlnost. Posti se Bohu takto: 5. Ve svém životě nečiň nic špatného, služ Pánu čistým srdcem. Dbej jeho přikázání, zachovávej jeho nařízení a nemysli na nic špatného. Věř v Boha. Budeš-li takto jednat, budeš-li se bát Boha, nebudeš-li dělat nic špatného, budeš žít Bohu. Učiníš-li toto, vykonáš velký a Bohu milý půst.

Nahoru!

Kapitola 2

l. Slyš podobenství, které ti povím. Týká se půstu.

2. Kdosi měl pole a mnoho služebnictva. Na jednu část pole vysadil vinici. Vybral jednoho věrného a velmi zkušeného služebníka, zavolal jej k sobě a řekl mu: Hlídej tuto vinici, kterou jsem vysadil, a ohraď ji, než přijdu. Nic jiného na vinici nedělej. Vyplň tento rozkaz a budeš svobodný. Pak se pán vydal na cesty.

3. Když odešel, začal služebník hradit vinici. Když ji ohradil, viděl, že je zarostlá trávou.

4. Uvažoval tedy sám pro sebe: Pánův rozkaz jsem splnil; vypleji vinici, vypletá bude lepší; nebude-li v ní trávy, réva dá větší úrodu, poněvadž ji nebude tráva dusit. Dal se do plení vinice a všechnu trávu vyplel. Vinice zkrásněla a vyrostla, poněvadž ji nedusila tráva.

5. Po čase přišel pán a vešel na vinici. Spatřiv vinici krásně ohrazenou a navíc ještě vypletou trávu i krásně rostoucí vinné keře, měl velkou radost z práce služebníka.

6. Zavolal tedy svého milovaného syna, jenž byl jediným dědicem, a přátele, se kterými se radíval, a vyprávěl jim, co přikázal svému služebníkovi a co potom shledal. I oni blahopřáli služebníkovi, že se mu dostalo od pána takového vysvědčení.

7. Povídá jim pán: Slíbil jsem tomuto služebníkovi svobodu, splní-li rozkaz, který jsem mu dal. Splnil jej a navíc ještě vinici prokázal dobrý skutek, který se mi velmi líbil. Za tento čin jej chci učinit spoludědicem svého syna, poněvadž věděl, co je dobré a užitečné, a nezapomněl to učinit.

8. Pánův syn souhlasil, aby se služebník stal spoludědicem.

9. Za několik dní vystrojil pán domu hostinu a poslal služebníkovi z hostiny mnoho jídel. Služebník přijal poslaná jídla. Něco z jídel si ponechal pro sebe a ostatní rozdal svým spoluslužebníkům.

10. Ti měli radost, že dostali jídlo, a začali se za něho modlit, aby dostal ještě více milostí od pána za to, že takto užil svých jídel.

11. Když pán uslyšel, co se stalo, znovu se velmi zaradoval nad počínáním tohoto služebníka. Svolal opět přátele i svého syna a oznámil jim, co učinil služebník s pokrmem, který dostal. Oni tím více souhlasili, aby se služebník stal spoludědicem jeho syna.“

Kapitola 3

1. „Pane, takové podobenství neznám a nevysvětlíš-li mi je, nepochopím je.“

2. „Vše to vysvětlím a ukážu, o čem budu s tebou mluvit. Zachovávej přikázání Pána. Budeš tak milý Bohu a budeš zapsán mezi ty, kteří zachovávají jeho přikázání.

3. Učiníš-li něco dobrého mimo Boží přikázání, získáš si větší slávu a budeš u Boha slavnější, než jsi chtěl být. Jestliže tedy zachováš Boží přikázání, přidáš-li i takovéto služby a budeš jednat podle mého příkazu, budeš se radovat.“

4. „Pane, zachovám, co jsi přikázal. Vím, že jsi se mnou.“ „Budu s tebou, poněvadž se snažíš konat dobré skutky. A budu se všemi, kdo budou o toto usilovat.

5. Tento půst, totiž zachovávání přikázáních Pána, je velmi krásný. V budoucnu se tedy posti takto:

6. Nemluv nic špatného, nemysli na nic špatného, své srdce očisti ode všech pošetilostí tohoto světa. Budeš-li takto jednat, bude tvůj půst dokonalý.

7. Pak učiň toto: Až dokončíš, co máš napsat, v ten den, ve kterém se postíš, ničeho nepožívej. Ani chleba ani vody. Obnos, který jsi měl dát za jídlo v ten den, dej vdově nebo sirotku nebo strádajícímu. Takto dokážeš svou pokoru, poněvadž z tvé pokory byla nasycena duše podarovaného a prosila za tebe u Pána.

8. Budeš-li se tedy postit tak, jak jsem ti nakázal, bude tvá obět Pánu milá a tvůj půst bude u něho zapsán. Služba takto vykonaná je krásná, radostná a milá Pánu.

9. Dbej toho spolu se svými dětmi i s celým svým domem. Budeš-li toho dbát, budeš šťasten. Budou šťastni a dostanou od Pána, oč budou prosit, všichni ti, kdo to uslyší a budou se tím řídit.“

 

Poznámky:

Porov. Adv. Haer. 4,20,2.

Porov. De orat. 16,1.  

Porov. De pud. 20,1.

Porov. Lettera festale 39,20.

Porov. Longobardo L.: Padri apostolici, in: Di Berardino A., Fedalto G., Simonetti M., Letteratura patristica, Edizioni san Paolo, Milano 2007, s. 144-145.

Zastavenie – statio – je výraz z vojenského života. V rímskom vojsku sa ním označovali stráže pred vojenským táborom či väčšie pešie alebo jazdecké oddiely hliadok. Kresťanom, ktorí s obľubou prirovnávali svoju službu Bohu k vojenskej službe, bol tento výraz zvlášť blízky. Pri bohoslužbe alebo modlitbe stáli, a keď sa bohoslužba pretiahla až do neskorých nočných hodín, veriaci si pripadali ako vojaci konajúci strážnu službu. Hermas je tu prvým svedkom, že zastavením sa označoval v starokresťanskej dobe pôst. Z Didaché vieme, že pôstnymi dňami boli streda a piatok.

 

Český úryvok z Pastiera je prevzatý z prekladu Josefa Nováka.

Celý spis si možno prečítať na tejto stránke.

 

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo