Spása je zo židov, ale siaha až do končín zeme

Spása je zo židov, ale siaha až do končín zeme

Foto: Wikimedia.com

Vo svojich kázňach sa Augustín snaží vysvetliť vzájomný vzťah medzi sviatkom Narodenia a Zjavenia Pána a tiež rozdiel v ich obsahu.

Najznámejšieho starokresťanského konvertitu a svätca Augustína (†430) so záujmom študujú kresťania i nekresťania. Oceňujú ho predovšetkým ako teológa a filozofa. Avšak výraznú časť Augustínovho pôsobenia a diela predstavuje svojím rozsahom a obsahom aj jeho kazateľská činnosť. Najväčší západný cirkevný otec bol dokopy štyridsať rokov svojho života kňazom a biskupom cirkevnej obce v severoafrickom Hippe.

Veľmi ma potešilo, keď som pred niekoľkými dňami objavil na česko-slovenskom knižnom trhu jedinečný preklad kázní svätého Augustína k sviatkom Narodenia a Zjavenia Pána. Český patristický teológ David Vopřada (Svatý Augustin. Vánoční promluvy, Krystal OP, Praha 2015) prináša excelentný český preklad pôvodne latinských kázni. Úvodná štúdia o Augustínovi ako kazateľovi a jeho teológii Vianoc veľmi vydarene reflektuje najnovší stav vedeckého bádania a poslúži aj ako komentár k Augustínovým kázňam.  

Kázeň na sviatok Zjavenia Pána

Pri príležitosti sviatku Zjavenia Pána (Epifánie) vám po niekoľkých úvodných poznámkach ponúkneme Vopřadov český preklad Augustínovho Sermo 199 (Vánoční promluvy, s. 205-209).

Aj svätý Augustín uvádza, že sviatok Zjavenia Pána má svoj pôvod na kresťanskom Východe. V kalendári kresťanských sviatkov tam bola najskôr Epifánia sviatkom Kristovho narodenia (6. januára), ktorý vznikol ešte pred rímskym sviatkom Vianoc.

V druhej polovici 4. storočia došlo z vzájomnému prevzatiu východného a západného sviatku Kristovho narodenia. Prevzatím rímskeho sviatku Vianoc stráca Epifánia na kresťanskom Východe význam pamiatky Ježišovho narodenia a aj poklona mudrcov bola prenesená na Vianoce. Dôraz Epifánie odvtedy spočíval na Ježišovom krste, pričom vrcholom slávnosti sa stal obrad jordánskeho svätenia vody s ponorením kríža do vody.

Severná Afrika a Rím prevzali sviatok Epifánie tak, že si pripomínajú predovšetkým poklonu mudrcov. V ľudovej zbožnosti stredoveku vystupujú „svätí traja králi“ do popredia natoľko, že sa sviatku Zjavenia Pána hovorí už takmer výhradne len sviatok Troch kráľov. K mohutnému rozkvetu ich úcty dochádza zvlášť po prenesení ich údajných relikvií z Milána do Kolína nad Rýnom v 12. storočí. Ako je známe, v evanjeliu sa nehovorí ani o kráľoch, ani o tom, že by boli traja. O troch mágoch hovorí ako prvý Origenes z Alexandrie (†254), pričom tento počet bol naporúdzi vzhľadom na tri uvedené dary (zlato, kadidlo a myrhu), zatiaľ čo označenie „traja králi“ je možné doložiť až v 6. storočí. Mená Gašpar, Melichar a Baltazár sa uvádzajú až od 9. storočia. 


Leonaert Bramer: Journey of the Three Magi to Bethlehem (Wikimedia.com)

 

PROMLUVA 199

ZJEVENÍ PÁNĚ

 

Kristus v sobě spojuje židy i pohany

Není tomu tak dávno, co jsme slávili den, kdy se Pán narodil ze Židů.

Dnes slavíme den, kdy se mu poklonily pohanské národy,

protože spása je ze Židů (1), ale tato spása sahá až do končin země (2).

 

Prvního dnes se mu klaněli pastýři, dnes se mu klanějí mudrci.

Jedněm to zvěstovali andělé, druhým pak hvězda.

Jedni i druzí se o něm dozvěděli z nebe, když uviděli krále nebes na zemi,

aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle! (3).

Jen on je náš pokoj: obě dvě části spojil v jedno (4).

Už v této chvíli, na samém začátku, kdy se narodil, se ukazuje, že toto narozené a zvěstované dítě je onen nárožní kámen.

Už v této chvíli začína v sobě spojovat dvě zdi mířici různým směrem: pastýře přivedl z Judeje, mudrce od východu, takže vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj – pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko (5).

A tak ti, kteří onoho prvního dne prišli zblízka, a ti, kteří dnes přicházejí zdaleka, stanovili pro další generace dva sváteční dny, a přesto jedni i druzí viděli jediné světlo světa (6).  

Židé nepoznali den Kristova příchodu

Dnes ale musíme hovořit o těch, které víra přivedla ke Kristu ze vzdálených zemí. Oni přišli a hledali jej se slovy: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východe, a proto jsme se mu přišli poklonit“ (7).

Zvěstují jej a táží se, věří a hledají – a tak označují ty, kdo kráčejí ve víře a touží jej spatřit.

Copak se v Judeji nenarodilo již tolikrát mnoho jiných židovských králů? Co se to děje, že cizinci tohoto krále poznávají na nebi a hledají na zemi – a on přitom září na výsostech a zůstává skryt v pokoře? Na východe mudrci vidí hvězdu, a v Judeji poznávají narozeného krále.

Kdo je tento tak malý a tak veliký král? Ješte než na zemi začne mluvit, již vyhlašuje na nebi svá nařízení!

A přece chtěl, abychom jej poznali v jeho svatých Písmech, Chtěl, aby proroctvím o něm uvěřili i mudrci, kterým ukázal tak jasné znamení na nebi a jejichž srdcím odhalil, že se kvůli nám narodil v Judeji.

Když hledali město, kde se narodil ten, jehož toužili spatřit a jemuž se toužili poklonit, potřebovali se zeptat židovských vůdců. Ti tak museli najít odpověď ve svatém Písmu, které nosili na svých rtech, ale nikoli v srdci – jako neveřící tak veřícím odhalili milost víry, sami o sobě lháři, pravdiví k vlastní škodě.

Co by je to asi stálo, kdyby je při jejich hledání Krista doprovodili, když od nich uslyšeli, že prišli proto, že zahlédli jeho hvězdu a zatoužili se mu poklonit?

Co by je to stálo, kdyby je dovedli do Betléma v zemi judské, na nějž sami na základě božských knih poukázali, společně s nimi jej uviděli, spoločně s nimi porozuměli, společně s nimi se mu poklonili?

Nyní se však pramen života ukázal někomu jinému, a oni sami zmírají žízní. Stali se mudrcům pouhými kamennými milníky – cosi ukazují kráčejícím poutníkům, ale sami zůstávají neteční a nehybní (8).

Mudrci hledali, aby našli.

Herodes hledal, aby zahubil.

Židé četli o tom, v jakém městě se má narodit, čas jeho príchodu ale nepoznali.

Zůstali viset mezi zbožnou láskou mudrců a krutým strachem Herodovým.

Ukázali na Betlém, avšak Krista, který se tam narodil, nehledali. Později, když jej spatřili, zapřeli jej – rozhodli se, že jej zabijí ne jako nemluvně, ale až když začal mluvit.

Oč šťastnější byla neznalost detí, které Herodes v hrůze pronásledoval, než znalosti těch, jichž se Herodes se zděšením vyptával. Ony děti mohly pro Krista, jehož dosud nebyly schopny vyznat, trpět. Ti druzí nenásledovali pravdu, jíž učil, byť byli schopní označit město, kde se měl narodit.  

Mudrci z pohanských národů, pastýři ze Židů

Ona hvězda jistě dovedla mudrce přímo na místo, kde byl Bůh Slovo jako dítě. Tady by se již měla červenat bezbožná hloupost a jistá, abych tak řekl, nevzdělaná vzdělanost, která má za to, že Kristus se narodil tak, ja určily hvězdy, a to proto, že se v evangeliu píše, že když se narodil, mudrci na východe viděli jeho hvězdu (9).

Nebyla by to pravda ani v případě, že by se pod podobným vlivem hvězd rodili všichni lidé, neboť oni se nerodí jako Boží Syn z vlastní vůle, ale tak, jak to odpovídá smrtelné přirozenosti. V tomto případě ale tvrzení, že se Kristus narodil pod osudovým vlivem hvězd, protiřečí pravdě tak křiklavě, že nikdo z těch, kdo správně věří v Krista, nemůže věřit, že by se takto narodil jakýkoli člověk.

Ale o tom, kdy se lidé mají narodit, vyslovují sve bláznivé představy hlupáci. Jen ať popírajú vůli, jíž hřeší! Jen ať si vymýšlejí nutnost, jíž hájí své hříchy! Jen ať se pokoušejí svést vinu za své ničemné chování, kvůli němuž jimi lidé na zemi opovrhují, na nebesa! A ať si nalhávají, že taková nemravnost má původ ve hvězdách! Avšak každý z nich ať se podívá, jakým druhem autority by podle jeho názoru měl být řízen nikoli jeho život, ale život jeho domácnosti. Neboť má-li skutečně takovéto názory, není mu dovoleno nechat zmrskat ve svém domě otroka, když se chová špatně, aniž by se přitom rouhal svým bohům, kteří září tak jasně na nebi. Ani tak ale nemohou na základě bezvýznamných domněnek a nikoli pravdivě osudových, ale naprosto prolhaných knih vyvozovat, že se Kristus narodil pod vlivem hvězd, jen proto, že mudrci spatřili na východě hvězdu v době, kdy se narodil.

Spíše než zo, že by byl pod vládou hvězd, Kristus ukázal, že je jejich Pánem, neboť je nedržel na jejich hvězdných cestách, ale lidem hledajícím Krista ukázal cestu až k místu, kde se narodil.

Krista proto k životu nepřivedla podivuhodným způsobem hvězda,

ale Kristus způsobil, že se hvězda ukázala tak podivuhodně.

Kristovy podivuhodné činy nepředurčila hvězda, ale Kristus ukázal,

že hvězda je jedním z jeho podivuhodných činů.

Neboť ten, který sa narodil z matky, z nebe ukázal zemi novou hvězdu,

ten, který se zrodil z Otca, utvořil nebe i zemi.

Při jeho narození se ve hvězde zjevilo nové světlo.

Při jeho smrti se ve slunci staré světlo zatmělo.

Při jeho narození nebešťané zazářili novou chválou.

Při jeho smrti se peklo zachvělo novým strachem.

Při jeho vzkřísení učedníci vzplanuli novou láskou.

Při jeho nanebevstopupení se nebesa otevřela k nové poslušnosti.

 

Slavme proto oddane jako slavnost i tento den,

kdy se Kristu poklonili mudrci z pohanů, kteří jej poznali,

tak jako jsme slavili ten den,

kdy narozeného Krista spatřili pastýři z Judeje.

 

Sám náš Pán a Bůh si totiž vyvolil apoštoly z Judeje za pastýře,

aby jejich prostředníctvím shromáždil z pohanských národu hřišníky, kteří měli být spaseni.

Poznámky:

  1. Jn 4,22
  2. Iz 49,6
  3. Lk 2,14
  4. Ef 2,14
  5. Ef 2,15.17
  6. Vo svojich kázňach sa Augustín snaží vysvetliť vzájomný vzťah medzi sviatkom Narodenia a Zjavenia Pána a tiež rozdiel v ich obsahu. Kľúčom k teologickej lektúre sa stáva Pavlov list Efezanom 2,11-22, ktorý vykresľuje Krista ako uholný kameň spájajúci dva múry, židov a pohanov, ktorí sú pri narodení Krista reprezentovaní pastiermi a mágmi - mudrcmi. Zatiaľ čo slávnosť 25. decembra kladie dôraz na Kristovo telesné narodenie a jeho zjavenie židovskému národu, slávnosť 6. januára sa sústreďuje na jeho zjavenie národom, totiž cirkvi, ktorá vzišla z pohanov. Sviatok Epifánie sa tak stáva sviatkom spásy ponúknutej celému svete, všetkým národom. Sviatok Zjavenia Pána treba podľa Augustína sláviť rovnako ako Vianoce, lebo obidva sviatky pripomínajú Krista, ktorý sa dal spoznať ako svetlo sveta.
  7. Mt 2,2
  8. Čitateľ si pri čítaní Augustínových kázní zaiste všimne tvrdé slová na adresu židov. V kázňach o Epifánií Augustín kritizuje „židov“ predovšetkým preto, že hoci poznajú biblické proroctvá a sú schopní na Krista poukázať, sami sa za ním na rozdiel od mudrcov nevydávajú, ale zostávajú stáť na mieste ako „milníky“ či „kamenné patníky“.
  9. Prítomnosť hviezdy, ktorá doviedla mágov – mudrcov v evanjeliovom rozprávaní podľa Matúša (kap. 2) ku Kristovi, ponúka Augustínovi príležitosť, aby sa vymedzil aj proti poverám prítomným v každej dobe, ktoré reprezentujú astrológovia a veštci.

 

Text vybral a úvodný komentár pripravil Ján Krupa

 

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo