Dobré předsevzetí je konkrétní, splnitelné a moudré

Dobré předsevzetí je konkrétní, splnitelné a moudré

Ilustračné foto: Flickr.com/G Travels

Pôstne zamyslenie od autora knihy Buď, kde si Štěpána Smolena.

Občas lze ve světě a někdy i v církvi zaslechnout hrozivou herezi, strašlivý blud. Ten blud tvrdí, že křesťanství je názor na svět a že křesťan je prostě člověk, který by odpověděl ano na anketní otázku, zda Kristus vstal z mrtvých.

Tohle ano je nesmírně důležité, ale křesťana ještě nedělá. Takové ano by totiž klidně mohlo zaznít i z ďáblových úst. Satan nemá pochybnosti o Pánově vzkříšení, Bibli zná nazpaměť – a přece není křesťan. Křesťanství není uvelebení se ve vlastnictví těch správných pravd, není souborem názorů a vědomostí. Dokonce mnohem dřív než se slovo křesťanství vůbec začalo používat, existovalo pro vyznání Kristových učedníků označení jiné: hodos, cesta, následování. Nejednalo se o společenství lidí, kteří znají nějaké druhým skryté mystické pravdy, ale o ty, kdo za Kristem vykročili.

Zápasím s tím, co je aktuálně nejožehavější, rozhodně nepostupuji od malých chyb k větším. Nejprve se věnuji boji se svými těžkými hříchy, se závislostmi, se zakořeněnými neřestmi. Nejprve stavím zeď a teprve potom pečuji o výzdobu. Zdieľať

Proto také mé křesťanství, i kdybych o Bohu sebekrásněji řečnil, může být mnohem zakrnělejší než vaše, pokud budu žvatlat o lásce, zatímco vy půjdete a navštívíte nemocného anebo koupíte mrznoucímu bezdomovci kafe. Mluvit o Bohu, říkají pouštní otcové, je tak snadné jako házet balvany dolů z věže – kazatel je vrhá na lidi, ti z toho mají omlácené hlavy a jemu nahoře je hej. Mluvit o Bohu je lehké, ale jít po cestě, která se nazývá křesťanství, je stejně těžké, jako ten balvan na věž vynést.

Začala doba postní, která je pobídkou pro ty, kdo ulehli ospale podél cesty, aby zase vstali a šli, a pro ty, kdo už jdou, aby zkontrolovali, jestli jdou správným směrem – totiž k Otci. Všichni ležící i jdoucí pak mohou počátkem postu provést revizi svého podloží – zda mám pod nohama zemi, anebo obláček svých představ. Obláčky jsou skvělé, člověk se o ně neušpiní, tvář si o ně nenabije, ale nedojde po nich nikam. Sebetvrdšího krajíce chleba se najím spíš než krásného snu o hostině.

Postavit duchovní život nohama na zem lze mimo jiné dobrým postním předsevzetím. Dobrým, tedy konkrétním, splnitelným a moudrým.

Konkrétním.

Nejlepším příkladem špatného předsevzetí jsou slova „budu lepší“. Pokud vylezu ze zpovědnice nebo odejdu ze mše svaté pouze s tím, že budu lepší, mohu si být téměř jist, že nebudu, protože jsem se pro nic konkrétního nerozhodl. „Budu hodnější na manželku,“ je příkladem o něco lepšího špatného předsevzetí. A příklady dobrých předsevzetí? „Ujmu se pondělního vysávání.“ „Ve středu nebudu vůbec pouštět počítač a ušetřený čas strávím nad duchovní knihou, anebo s dětmi.“ „Každé ráno se cestou do práce pomodlím desátek růžence.“

Dále by předsevzetí mělo být splnitelné.

„Vstanu ve tři ráno, dám si studenou sprchu a pak se budu tři hodiny na kolenou modlit,“ je další příklad předsevzetí špatného. Sice konkrétního, ale s největší pravděpodobností, pokud náhodou nejste trapistka nebo kartuzián, dlouhodobě neplnitelného. Skončí to ne tím, že se budu modlit méně, ale tím, že se nebudu modlit vůbec. A příklad předsevzetí splnitelného? Třeba: „To úplně první, co ráno udělám, bude znamení kříže. Svěřím Pánu den a teprve potom začnu s pobíháním.“

Nakonec je třeba, aby bylo předsevzetí moudré, tedy aby se týkalo věci, která mě pálí.

Pokud denně po večeři vypiju lahev whisky, pak není nejmoudřejším postním předsevzetím odříci si čokoládu. Pokud ve volném čase vykrádám banky, pak neřeším v první řadě svůj neuklizený pokojíček. Zápasím s tím, co je aktuálně nejožehavější, rozhodně nepostupuji od malých chyb k větším. Nejprve se věnuji boji se svými těžkými hříchy, se závislostmi, se zakořeněnými neřestmi. Nejprve stavím zeď a teprve potom pečuji o výzdobu.

Úplně každý totiž má nějaké ty své ctnosti. I diktátor může být dochvilný, věrný manželce a něžný ke zvířatům. Jenže Boha mé roztroušené ctnosti nezajímají, chce mě celého. A to znamená zaměřit se právě na to, co mu nechci dát. Pokud se modlím „Buď vůle tvá, ale…“, nebo „Chci plnit Tvou vůli kromě…“, pak jsou to právě ta ale a kromě, k nimž mě Pán volá.

Pokud na práh Velikonoc doběhnu beze šrámu, mohu z hloubi srdce děkovat Bohu za milost. Pokud se na práh Velikonoc doplazím s potrhaným trikotem, mohu Boha z hloubi srdce o milost prosit. Zdieľať

Když už jsem své konkrétní, splnitelné, moudré předsevzetí našel, další zatím nehledám. I kdyby pádů bylo mnoho, proč se u nich dlouho zastavovat, když cesta je tak daleká? Navzdory nedbalostem bude lépe zůstat věrný svému bojišti, než dezercí vyhledávat nová.

Ostatně, k dobrému lze obrátit postní úspěch i postní selhání. Pokud na práh Velikonoc doběhnu beze šrámu, mohu z hloubi srdce děkovat Bohu za milost. Pokud se na práh Velikonoc doplazím s potrhaným trikotem, mohu Boha z hloubi srdce o milost prosit. Jedinou prohrou je předsevzetí nemít, zápas nevyzkoušet, Pána o pomoc nepožádat a setrvat spokojeně slepý.

Na téhle výpravě nikdo nemůže dlouho kráčet vpřed, pokud se nenají. Eliáš šel v síle andělského chleba po poušti čtyřicet dní. Andělský pokrm je připraven na čtyřicetidenní pouť i pro křesťana. Eucharistická mana ho uschopní k nemožnému: aby šel se svým předsevzetím pořád nohama po zemi a přitom se přiblížil nebi.

Knihu Štěpána Smolena Buď, kde si môžete zakúpiť tu.

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo